Vážení zákazníci, objednávky ze dne 28 a 29.10.2021 budou zpracovány a odeslány v pondělí 1.11.2021. Děkujeme za pochopení

Realita III. část - Nehmotné bytosti ve hmotě jako člověk a na Druhé straně jako Tvořivý duch

Motto: Život je běh ke smrti, běh, ve kterém se nikdo nemůže třeba jen na okamžik zastavit nebo zpomalit.

Aurelius Augustinus, teolog a filozof (354-430 n.l.)

Obsahem závěrečné části přednášky o realitě  bytí člověka je život Nehmotné bytosti – Tvořivého Ducha ve hmotném těle jako člověk a po zániku tohoto hmotného obalu jeho přechod  na Druhou stranu a jeho následné bytí. Zmíníme se také o paranormálních jevech, projevech  života po životě a dalších nevysvětlitelných jevech.

Každý člověk, který projde tímto životem, tu nevědomky něco zanechá a něco si odnese. Většinu z toho něčeho nemůžeme ani vidět, ani slyšet, ani spočítat. Při sčítání lidí se to neobjeví, ale nic bez toho nemá smysl, řekl Robert  Fulghum, americký spisovatel, unitářský pastor, filozof, učitel, zpěvák, malíř.

Jak jsme již v předešlých částech přednášky uvedli, současná věda přes nespočet svědectví a pozorovaných jevů nepřipouští, že smrtí člověka nekončí jeho podstata – Nehmotný Tvořivý Duch, Nehmotná bytost, která byla ukryta ve hmotě fyzického těla. Věda považuje člověka za výlučně hmotnou bytost, která se vyvinula původně z jednoduchých organizmů v procesu hypoteticky dovozované evoluce druhů. Jak ze stejné neživé atomární hmoty se tvaruje hmota živá a jak probíhají informační procesy v živém organizmu, však vysvětlit nedokáže. V předcházejících částech přednášky jsme již hovořili o tom, že funkční podstatou řízení organizmu těla člověka a v něm probíhajících hmotných procesů jsou impulsy Nehmotného druhového programu, které jsou  výsledně převáděny na buněčné hmotné programy, označované jako DNA. Podstatou vědomého myšlení a jednání člověka je Nehmotný TD, který takto prochází ve mnoha lidských životech vývojem v protikladech hmotného prostředí, aby dospěl svobodným tvořivým vývojem k vlastnostem svého tvůrce.

Než si budeme povídat o tom, co se děje, když TD opouští fyzické tělo, svůj hmotný obal, který z nějakého důvodu přestal být funkční, je třeba znát, co je a co není souladné se Systémem Univerza a co jsou to Boží vlastnosti. Základem je šíření nekonečného dobra, lásky a porozumění pro druhé bez očekávání  jakékoliv odměny. Láska je abstraktní pojem pro konání, kdy člověk myslí nejprve na druhé a následně teprve na sebe, kdy koná dobro bez záměru z toho získat cokoliv zpět. Zcela opačný stav je sobectví, kdy jednání člověka vychází ze snahy získat veškeré výhody především pro sebe, bez ohledu, že tak činí na úkor druhých. Sobectví je však často ukryto pod přetvářkou jakoby konání dobra pro druhé. Dalším, neméně důležitým faktorem, je absolutní svoboda Nehmotné bytosti ve hmotě i na Druhé straně. Všichni zformovaní Tvořiví Duchové mají nezaměnitelnou identitu a jsou absolutně svobodnými jedinci z podstaty principů Boha. Bez tohoto fenoménu by nebylo možné, aby TD se vyvíjel k vlastnostem svého Stvořitele. Jen tak může ve hmotném prostředí, při zapomnění kdo je a kam směřuje, vlastním uvážením rozhodovat, co je dobré a co je v rozporu s principy Boha.

Základem Systému vloženého jeho autorem do Univerza je princip polarity mezi činiteli Nehmoty a z nich utvářených hmotných struktur. Součástí těchto vztahů je pochopitelně i živá hmota a  hlavně člověk, respektive Nehmotná bytost – Tvořivý Duch.

Současné vědou cílené směrování člověka k údajné výlučnosti existence hmoty, rozvinutý tržní systém a jeho ideologie působí negativně na hmotné uspokojování  člověka v denní praxi. V podstatě jsou to ale všechno  skutečnosti, které jsou nesouladné se Systémem a vychýlené vůči Božím principům. Snažíme se proto předávat do společnosti skutečné a pravdivé informace, které získáváme zcela netradičním způsobem z „Druhé strany“, aby je ten, kdo hledá východiska ze současného stavu ve společnosti, mohl nezávisle posuzovat. To, že člověk může svými smysly vnímat pouze hmotu od určité velikosti, která je potřebná pro jeho bytí, nemůže být důvodem pro tvrzení, že co nevnímá, tak neexistuje. Současný životní styl společnosti útočí především na mezilidské vztahy.  Hromadění hmotných statků, snaha získat takové  postavení ve společnosti, aby mohl vynikat nad ostatní, být pod tlakem reklamy stále „in“, mít všechno lepší než soused, člověka stále více vedou k sobectví, závisti, pomlouvání,  podvodnému jednání a dalším nežádoucím vztahovým negacím nesouladným se Systémem Univerza. Vkládáním informací  do společnosti kdo člověk je, kam směřuje a co je jeho posláním je snaha o pochopení vytváření smysluplných mezilidských vztahů založených na svobodě bytí každého jedince a šíření dobra a lásky. Pochopení, že moje svoboda bytí končí tam, kde začíná svoboda bytí druhého, znamená to neovlivňovat jednání a rozhodování jiných, ale také se nenechat   ovlivňovat od nich. Nesoudit jednání druhých podle sebe, dávat potřebnému bez jakéhokoliv postranního úmyslu získat za to odměnu a nestarat se, jak bude s darem naloženo. Nesouladné vztahy je nutné  beze zbytku vyřešit, protože dokud se tak nestane budou se ve stále intenzívnější míře připomínat. V tomto případě je možné, že řešení si přeneseme do dalšího hmotného života nebo se nám projeví jako fyzická nemoc. Pouze svobodný a neovlivňovaný člověk může nezkresleně projevit kvalitu svého Tvořivého Ducha, který řídí jeho vědomé myšlení a jednání a které je ve hmotném životě směrováno individuálním karmickým předsevzetím. To je několik vět k pochopení bytí Nehmotné bytosti ve  fyzickém těle a jejího následného plánování  dalšího vstupu do hmotného prostředí.

Nyní se budeme zabývat tím, co se děje, když hmotný obal TD – fyzické tělo - přestane být funkční, ať již v důsledku vyčerpání impulzů Nehmotného druhového programu či nějakým nepřiměřeným invazivním zásahem z vnějšího prostředí, což je např. sebevražda, nevyléčitelná nemoc, ztráta smyslu života, jakákoliv nehoda a pod.. Nehmotná bytost opouští hmotný obal, ale stále ještě má „oblečen“ Předhmotný obal, který jí odděloval od Nehmotného prostředí „Druhé strany“.  Teprve projitím světelným tunelem, jak je popisován jedinci, kteří zažili klinickou smrt, a svlečením tohoto obalu, se  Nehmotná bytost dostává do prostředí „Druhé strany. Je tam očekávána svými druhy, kteří ji pomáhají při jejím návratu. Zpravidla trvá asi osm pozemských dnů, než se bytost uklidní a plně si uvědomí svou  staronovou identitu.  V podstatě ale, ihned po odhození Předhmotného obalu, je schopná sledovat děje ve hmotě, vše, co se odehrává ve hmotném světě, ovšem již bez možnosti jakéhokoliv zásahu. Hmotu nadále vnímá z pohledu jejího náboje  Nehmotnou energií v jejích částicích. Hmotně si to můžeme připodobnit k negativu filmu. Může opět svobodně cestovat po celém obvodovém Univerzu nepředstavitelnou rychlostí, kterou lze přirovnat k rychlosti myšlenky. Prakticky se dostane na všechna místa, která ji zajímají nebo k nim má nějaký vztah. Může sledovat vše, co se děje ve hmotě, ale nemůže do toho jakkoli zasahovat.  Nejvíce času však tráví, pokud se v Nehmotě o tom dá hovořit, povídáním s ostatními, kdy si sdělují své zážitky z hmotného života. Ve hmotném prostředí jako člověk si TD ukládá průběžně informace ze svého bytí do paměti svého hmotného mozku. Když opouští hmotné tělo, vybírá si a kopíruje dle vlastního hodnocení ty informace, které považuje za důležité pro hodnocení svého působení ve hmotě. Hmotně to můžeme přirovnat jako použití „flešky“. Toto „zařízení“ je doplňováno po každém ukončeném životě ve hmotě, takže v prostředí Druhé Strany má možnost ze své „nehmotné paměti“ vybavit si vše podstatné o dosaženém stupni svého vývoje. Teprve v nehmotném prostředí, bez omezení hmotným tělem, si tedy může TD plně uvědomit kontinuitu a vývoj svého „já“.  Dále si sám určí, kdy bude hodnotit své působení ve hmotě jako člověk a  porovnat to se svým předsevzetím učiněným před vstupem do hmotného fyzického těla. Pokud zjistí, že se jako člověk dopustil nějakých závažných negací, které mu brání v dalším vývoji, zvažuje co nejrychlejší návrat do hmoty, aby se pokusil o nápravu. Může to být v průběhu několika, ale také několik desítek, pozemských let. Odvisí to od druhu odstraňovaných negací a „lidských“ vztahů, které v tom hrály důležitou úlohu. K tomu je nutné poznamenat, že Tvořiví Duchové se na Druhé straně svobodně sdružují do neformálních skupin, což je součást vzájemné pomoci k dosahování dílčích vývojových cílů. Tato vzájemná součinnost se promítá i do hmotného života, kdy se v dlouhé řadě reinkarnací setkávají ve hmotných vztazích. Než se tak stane, Tvořivý Duch virtuálně prožívá ty nejzávažnější negace z předešlého hmotného života jako je např. usmrcení nebo týrání jiného člověka, zvířete, omezování jejich svobody pro vlastní prospěch a pod.. Vstupuje obvykle do pozice trpící bytosti opakovaně tak dlouho, dokud nemá pocit, že v příštím hmotném působení tyto negace nebude opakovat. Součástí tohoto procesu je i vjem pocitů, které měla jeho oběť. Migrace mezi jednotlivými skupinami je přirozený jev v důsledku  rozdílného tempa procesu vývoje jednotlivců. V prostředí „Druhé strany“ má každý TD vytvořeny podmínky k tomu, aby se mohl se znalostmi rozhodovat o vlastním vývoji, nenarušoval svobodný vývoj ostatních, znamená to, že má absolutní svobodu omezenou pouze omezeným přístupem k informacím, které by předbíhaly jeho dosaženou úroveň. TD v prostředí Druhé strany odlišuje jenom dosažený stupeň ve vývoji. Všichni jsou si rovni,  nikdo nepřipouští, že by byl pokročilejší či jinak odlišný, zaostalejší. V takových vztazích si naopak pomáhají, jak to vyplývá z Božího principu porozumění pro druhé.

Jinak, pokud se ve hmotném životě v zásadě vyrovnal se svým karmickým plánem, vrací se obvykle znovu do hmoty cca za 270 pozemských let. Ještě jedna malá poznámka: od dosaženého  vývojového stupně se následně odvíjí i možnost přístupu k informacím uloženým v Akášické kronice, jak bude ještě dále uvedeno.

Úspěšným působením ve hmotě je TD umožněn rozšířený přístup k informacím uloženým v kronice Akáša, které bude potřebovat pro plánování příštího vstupu do hmoty. Co je kronika Akáša?  Jednoduše řečeno je to jakýsi mozek Univerza, který obsahuje všechno, co se kdy stalo  od jeho počátku. Akáša je totiž nehmotná a neviditelná, přesto uchovává tyto informace mnohem lépe a pravdivěji než jakýkoliv psaný záznam. Do Akáše, této velké kroniky Univerza, děláme zápisy každý den, aniž bychom si to vůbec uvědomovali. Zachycuje totiž myšlenky a skutky všech bytostí. V astrální kronice lidstva je zapsána historie celých národů, generací i jednotlivců. Zjednodušeně můžeme Akášu přirovnat ke stahování dokumentů do složky v počítači. Duchovně vyspělí jedinci ve hmotě se takto mohou dostat k  informaci, kterou potřebují, ale jen prostřednictvím bytosti pobývající na Druhé straně a mající možnost tuto informaci vyzvednout. Univerzum přesně ví, co a komu může odhalit.  Proto pro duchovně vyspělé jedince není problém dostat se k informacím jako z minulosti, tak z budoucnosti. Je to jakési vševědoucí vědomí. Zkrátka, nejen na Zemi se nic neztrácí, a i když lidé zemřou, jejich životní zkušenosti a vzpomínky zůstávají žít. Ještě je nutno dodat, že informace týkající se z hmotného hlediska budoucnosti mají statistickou výpověď, protože důležitou úlohu v tvorbě budoucnosti má svobodné rozhodování TD, které může ovlivnit předpokládaný vývoj budoucnosti. Z toho plyne, že neexistuje nezvratný  osud. Z Akášických záznamů lze relativně přesně dovozovat pouze pravděpodobné hmotné vztahy, nikoliv budoucí absolutní jistotu. Nesmíme ale tento fenomén zaměňovat za nehmotné informační centrum každé Nehmotné bytosti, její soukromé úložiště informací, do kterého má přístup pouze ona. Jako člověk, při navození určitého prostředí, má ve změněném stavu vědomí možnost nahlédnout do záznamů a převést je do vědomí „svého“ člověka. Vlastním termínem pro tento proces je holotropní terapie, postup, který je kombinací řízeného dýchání, hudby a různých jiných forem zvukové techniky.

Nemálo času na Druhé Straně věnuje TD také doprovázením svého karmického partnera ve hmotě. Pomáhá mu při rozhodování v obtížných hmotných vztazích tak, aby formou intuice nacházel pozitivní východiska a řešení. Je „smutný“ když jeho člověk je málo vnímavý a nereaguje na jeho snahu pomoci.  Ovšem TD ve hmotě, který má informace o těchto vztazích a uznává je, ví, že pokud  potřebuje pomoc, tak o ni musí požádat a poděkovat. Jinak si musí poradit sám.

Pro úplnost  této  části přednášky uvádíme i myšlenku  duchovního učitele Osho, mystika a guru pocházejícího z Indie: „Filozofie náboženství byla vždy orientována na smrt místo na život. Náboženství učí, že důležité je to, co přichází po životě, zatímco to, co se stane před smrtí, nemá žádný význam. Dosud náboženství uctívalo smrt, ale neprojevovalo žádnou úctu k životu. Nikde nenacházíme radostné přijímání květů a plodů života; všude nacházíme úporné lpění na mrtvých květech. Naše životy jsou nápisy na hrobech mrtvých květů.“

To je v podstatě proces, který Nehmotná bytost podstupuje při návratu do jejího domovského prostředí Druhé strany, prostředí lidskými smysly nevnímatelného. Neznamená to ale, že tato realita, kterou věda neuznává protože ji  nemůže uchopit, pozorovat a popisovat, neexistuje. Nyní se budeme věnovat procesu  opětovného vstupu Nehmotné bytosti do hmotného prostředí.

Opětovný vstup Nehmotné bytosti do hmotného prostředí jsme již také probírali. Nastane-li očekávaná skutečnost – narození fyzického obalu, tak za účinné pomoci svých druhů na „Druhé straně“ Nehmotná bytost prochází světelným tunelem, navléká Předhmotný kabátek a tunel se uzavírá. Od tohoto okamžiku se musí TD spoléhat jen na své dosažené kvality. Prvotním projevem takto uvězněné bytosti je nářek právě narozeného jedince člověka. Nic jiného totiž neumí, než takto projevit svoji úzkost z nového prostředí. Takto začíná proces přijímání a ukládání informací do jeho hmotného mozku. Od prvopočátku má plně funkční hmotné smysly, takže vidí, ale neví co vidí, slyší, ale neví co to znamená.  V této části je nutné zmínit i tolik diskutované potraty. Z výše uvedeného vyplývá, že dokud do fyzického těla nevstoupí Nehmotná bytost, je tělo jen hmotný útvar, který se zformoval v těle ženy. Žena má plné právo o tomto procesu rozhodovat. Nikdo totiž neví, jestli potrat není součástí jejího karmického plánu.  Je to problém, který Nehmotná bytost  posuzuje po návratu na „Druhou stranu“. 

Nyní je třeba pohovořit, co předchází vstupu Nehmotné bytosti do hmotného fyzického těla.

K vysvětlení pomůže alespoň základní informace o skutečné podstatě živé hmoty, flóře, fauně a těle člověka, jako nejvýše organizované formě hmotného života. V minulosti bylo odpozorováno a obecně přijato jako nezpochybnitelná skutečnost, že jakási lidskými smysly nevnímatelná síla má vliv na naše zdraví a vitalitu těla. Dále pak, že kvalita tohoto „fluida“, přijatá při narození, ovlivňuje po celý život i vlastnosti fyzického těla. Takže není to jen genetická informace, ale také tento fenomén, který zobrazujeme jako postavení Slunce v Zodiaku - Zvířetníku v čase narození člověka.   Uroborus, had polykající svůj ocas, znázorňuje „perpetuum mobile“ funkce Systému Universa – v kruhu se opakující proces vzniku a zániku hmoty, což je v podstatě základ existence Universa. Dvanáct kvalit Nehmotné energie, vyjádřené barevnými úseky na jeho těle a odpovídající zodiakálním znamením, ovlivňuje z vnějšího prostředí živou hmotu, tedy i vlastnosti fyzického těla v jednotlivých jeho částech, vč. jeho mentálních a emočních projevů. Na ležící postavě uvnitř kruhu lze také odečíst, kterou část fyzického těla vnější proudění Nehmotné energie, jejíž paprsky zahrnují jak bílé, tak černé spektrum, ovlivňují. Z toho plyne, že jsou to úseky paprsků Nehmotné Energie, které v daném období postavení Země vůči Slunci či průchod Měsíce tímto úsekem, ovlivňují jak živou tak neživou hmotu. Období působnosti a ovlivňování částí fyzického těla, také jeho mentálních a emočních vlastností, jsou popsána v souvislosti s obrázkem, spolu s informacemi a dalšími poznatky důležitými pro prevenci či obnovu porušené zdravotní rovnováhy těla na našem www.svetjejinak.cz. Po vyhodnocení působení Nehmotné bytosti ve hmotném prostředí a stanovení dalšího postupu v jejím vývoji, je to první záležitost, kterou řeší – čas narození hmotného obalu. Pak teprve přichází do úvahy místo a genetický materiál – rodiče. To jsou podstatné prvky, které je nutno přesně zvážit, protože na nich záleží „mise“ nehmotné bytosti do světa lidí.

Vlivy proudění vitální Energie v jednotlivých znameních Zodiaku (Zvěrokruhu) na fyzické, mentální a emocionální vlastnosti těla člověka

Místo narození a rodiče jsou zpravidla vybírány na základě nevyřešených vztahů z minulého hmotného života. Tato příprava opětovného vstupu do hmotného prostředí je nutná proto, aby Tvořivý Duch měl co možná nejvíce optimální podmínky pro plnění  svého  karmického plánu, aby daná předsevzetí byla beze zbytku naplněna.

Ucelený pohled na realitu bytí člověka a podstatě prostředí ve kterém pobývá by nebyl úplný, kdybychom se nezmínili také o Částečně Tvořivém Duchu. Co, nebo kdo to je?  Částečně Tvořivý Duch je Nehmotný tvor, vstupující do těla právě narozeného mláděte fauny. Na rozdíl od vejcorodé fauny, kdy tělo je řízeno pouze Nehmotným druhovým programem, je hmotný obal savců a některých ptáků uzpůsoben pro  pobyt této formy Nehmotné bytosti. Existuje široké rozmezí organizovanosti hmotného těla, které vychází z NDP.  Podle toho rozeznáváme druhy, které nemají vlastní kód nerozlišený na jednotlivce, ale kód druhový. Vůči okolí si uvědomují pouze vztahy kam a ke komu patří. Bytí berou jako daný stav pasívně – netvořivě. Jsou to např. králík, malé šelmy a pod.. Vyspělí Částečně Tvořiví Duchové v tělech zvířat mají možnost již uvědomovat si sama sebe, přijímat a ukládat si informace k dalšímu použití a hlavně posuzovat momentální situaci a vyvozovat z toho vlastní postoj. Jako příklad uvádíme lidoopy, slona, velké kočkovité šelmy, psa, kočku. Tito zformovaní tvorové, na rozdíl od Tvořivého Ducha v těle člověka, se nevyvíjejí, opakovaným vstupem do hmotného prostředí získávají  pouze zkušenosti, které si pamatují.

 

Ne vždy se TD vrací do Nehmotného prostředí přirozeným způsobem, tj. po vyčerpání obsahu Nehmotného druhového programu. V bytí člověka se může objevit mnoho situací, kdy TD sám, nebo vlivem vnějších okolností opouští hmotné tělo ještě před vyčerpáním obsahu NDP. Jsou ale i případy, kdy TD  opouští tělo, ale rozhodne se, nebo je mu doporučeno, vrátit do něho zpět. Medicína označuje tuto událost v bytí člověka jako „klinickou smrt“. Klinická smrt je situace, kdy TD opustí se svým flexibilní Předhmotným obalem hmotné tělo, ale zůstává s ním stále ještě ve spojení prostřednictvím jakéhosi řídícího kabelu. Normálně je tento „kabel“ nástroj k řízení fyzického obalu, tedy jakýsi play stick, který je nezbytný pro vědomé bytí člověka. Klinická smrt je  stav, kdy hmotné tělo se dostane do problémů a přestane fungovat základní hmotný procesor – srdce. TD je mimo tělo, dívá se na ně a rozhoduje se, zda projde „tunelem“ na Druhou stranu, nebo zda se vrátí zpět do těla.  Toto jsou případy přežité klinické smrti, jak je mnoho lidí popisuje a věda z ne znalostní nouze  „vysvětluje“ způsobem jí vlastním.

Jsou ale i další důvody pro které se TD rozhodne opustit předčasně hmotný svět. V takovém případě vyhledá způsob, jak to provést – sebevražda, z hlediska medicíny nevyléčitelná nemoc a pod..

Mimořádné fatální situace jako jsou náhlé nečekané smrtelné nehody, silný úlek, psychický stres, úraz, zásah elektrickým proudem, násilný útok jiné osoby apod., při kterých odchází TD z hmotného těla okamžitě a opustí je jinak než světelným tunelem. Jednak je  přerušeno spojení s hmotným tělem, do kterého se již nemůže vrátit a ztratí možnost svléknout v tunelu Předhmotný obal, takže nemůže  projít ani  na Druhou Stranu. Ocitá se v meziprostoru, ze kterého se nedokáže sám vymanit. Existují ale i případy, kdy hmotné tělo zaniká přirozeným způsobem, ale TD odmítne Předhmotný „kabátek“ svléknout, protože se nemůže odpoutat od emociálních hmotných vztahů, nabytého hmotného majetku či nevyřešeného problému. Stav, kdy se Nehmotná bytost ocitá ve zmiňovaném meziprostoru, trvá dokud nepožádá druhy v Nehmotném prostředí, aby mu pomohli  s přechodem do Nehmoty. Je to otázka někdy i několika pozemských desetiletí. Vnímaví jedinci pak mohou vidět tyto „duchy“ – Nehmotné bytosti uvízlé v meziprostoru, či dokonce s nimi neverbálně komunikovat.

Dále nesmíme opomenout zmínit se o poltergeistech. Je to paranormální jev spočívající v samovolně se pohybujících předmětech, kdy někdy dochází i k jejich samovznícení či výbuchu, vyskytují se závady v elektroinstalaci, elektronika přestane fungovat a závada bez opravy sama mizí. V naprosté většině případů je projev poltergeistu údajně spojen se zvuky, které se bez zjevné příčiny ozývají v napadeném bytě nebo domě. Často jde o klepání, někdy i silné rány a bušení ozývající se z nejrůznějších míst v bytě. Typické pro poltergeista je vrhání různých předmětů - malých objektů neznámou silou v exteriéru i interiéru. Dochází k rušení vysílání rozhlasových a televizních stanic či mobilů, někdy jsou automaticky volána existující i neexistující telefonní čísla. Poltergeist bývá také spojován s praskáním žárovek, akvárií, skel, někdy mají být údajně do skel "vyříznuty" otvory. Lidé, kteří případy poltergeista ohlašují, popisují, že neznámou silou usmrcená zvířata vypadají "jakoby je vyndal z mikrovlnky". Uvádí se, že tento jev má být příčinou ojedinělého i mnohočetného ožehnutí nebo vzplanutí předmětů - plastových hodin, židle s kovovou kostrou, divanu s kovovými péry, ručníků na kovovém věšáku, ale i ručníků a prádla srovnaných ve skříni, knih, dokonce i papírového kapesníku v ruce. Má docházet ke škvaření a tepelné deformaci plastových předmětů bez viditelného plamene. Poltergeist údajně přímo člověka obvykle nezraní. Existují ale i hlášení jevů, při kterých došlo k přímému fyzickému poškození zdraví člověka – např.  škrábance, popáleniny a podlitiny na lidské kůži. Podle vědy ale neexistují věrohodné důkazy, že poltergeist, jakožto projev ducha nebo jiné paranormální síly, reálně existuje. Všechny vyšetřované případy byly a jsou vyhodnocovány  jako úmyslná, nebo výjimečně i podvědomá činnost člověka.

Jaká je podstata tohoto fenoménu?  Při znalosti vlastností Nehmoty, zejména Nehmotné energie, není pochyb o reálné existenci těchto jevů. Je ale nutné je rozdělit z hlediska původu na ty, které způsobuje Nehmotná bytost uvězněná v meziprostoru, a na ty, které jsou dílem hrubě nespokojené  Nehmotné bytosti uzavřené ve hmotném těle.  Nehmotná bytost pohybující se v meziprostoru sice nemůže působit na hmotné předměty, ale má schopnost  soustředit tok Nehmotné energie tak, že jsou vytvářeny různé zvuky. Je to něco podobného jako úkaz hromu při bouřce – prudce do sebe narážející částice nabité hmoty vydávají zvuk.  Nehmotná bytost tím dává najevo nějakou nespokojenost se situací v dané lokalitě.  Druhý původ projevů poltergeista pochází rovněž od Nehmotné bytosti, která je ale hrubě nespokojená s uzavřením ve hmotném těle. Nechce tělo opustit, ale změnit poměry ve svém životním okolí. Dokáže soustředit tok vitální energie tak, že vznikne jakýsi „laser“, kterým může působit na pohyb hmotných předmětů, způsobit zahoření a další jevy připisované poltergeistu. To je celá podstata pro současnou vědu nevysvětlitelných jevů.

Pokud se chcete seznámit i s dalšími hmotně nevysvětlitelnými záhadami, jako jsou kruhy v obilí, piktogramy Mayů,  neobvyklými jevy v Bermudském trojúhelníku, dozvědět se o podstatě „Archy úmluvy“, telepatii, teleportaci, významu křišťálových lebek, různých kamenných monumentech a dalších projevech odporujících hmotnému chápání, projděte naše webové stránky www.svetjejinak.cz  nebo si prolistujte publikace Zdeňka Svobody „Svět je jinak“ a „Sdělení druhé  Strany“. Ano, svět je opravdu  reallita, kterou nelze bez poznání Nehmotných složek poznat. Věda se k těmto tzv. paranormálním jevům staví odmítavě, neboť odporují její výlučně hmotné orientaci. Neuznává je, protože jednotlivé skutečnosti nejdou experimentálně opakovat nebo je nelze podložit  jejími zformovanými teoriemi, aniž by ale byla schopná podat jakékoliv vysvětlení.

Závěrem nejen této části přednášky o realitě našeho bytí je nutné pohovořit o současné koronavirové situaci.  Ve sdělovacích prostředcích se objevují informace, že na podzim nás čeká další vlna šíření koronaviru,  mutace viru, který je agresívnější a rychlejší v šíření, než dosud projevené mutace. Něco by na tom mohlo být, protože funguje-li to u jednotlivců, proč ne globálně. O co se jedná? Nevyřešíme-li jakýkoliv problém beze zbytku, odsouváme-li jeho řešení nebo snažíme se ho přejít bez  vyřešení „uklidit“, vrací se nám v zesílené podobě tak dlouho, dokud nedojde k narovnání. V globálním měřítku to znamená, že společnost, která se stále více odklání od přirozeného bytí a vztahy mezi jednotlivci jsou více než negativní, potřebuje formu upozornění na tento stav. Tato upozornění – pandemie koronaviru – se budou vracet v zesílené formě tak dlouho, pokud nedojde ve společnosti ke změnám vedoucím k nápravě. Žádná opatření typu očkování, nošení roušek, omezení kontaktu lidí a další nepomohou k ústupu viru. Stále více lidí si musí uvědomit tuto skutečnost a změnit způsob svého bytí, aby byl v souladu se Systémem vloženým do Univerza jeho autorem.

Více podrobnějších informací  naleznete na www.svetjejinak.cz a v publikaci Zdeňka Svobody „Svět je jinak“.

Ve čtyřech pokračováních jsme se vám snažili předat informace nejen o realitě bytí člověka na Zemi, ale i o jeho historii a vzniku Univerza. Jsou to sdělení ze zdroje, který je lidskými smysly nedostupný. Pouze jedinci se zvláštní schopností dorozumět se s Druhou stranou mohou zprostředkovat přenos těchto informací. Hmotně nelze všechny tyto skutečnosti ověřit, ale všichni, kteří budou o tom přemýšlet, dojdou jistě k pozitivním závěrům.