3. Pilíř zdraví článek

 

Psychika je nejzákladnějším a nejobecnějším pojmem, který je odvozen z řeckého psyché - duše. Současná věda spojuje psychiku s naukou o psychologii,  pojem duše se objevuje už jen v souvislosti s náboženstvím nebo ve filozofii.

Psyché - duše

Věda považuje psychiku člověka za souhrn jeho duševních projevů  během celého  života.  Pohlíží na ni jako na  schopnost organismu odrážet svými stavy okolní realitu a reagovat na ni. Psychika je tedy z hmotného hlediska pojem shrnující veškeré duševní obsahy a funkce člověka - tedy nejen to, co si myslíme a děláme, ale i to jakým způsobem myšlenkové informace zpracováváme, tedy samotný proces tohoto zpracování. Z tohoto pohledu rozlišuje věda tyto procesy na vědomé a nevědomé. Sled uvědomovaných  zážitků probíhajících v psychice označuje jako prožívání - vnitřní součást psychiky, jakékoliv vnější zaznamenatelné projevy a tělesné aktivity jsou potom  vědomým chováním člověka vůči vnějšímu prostředí.

Psychické procesy  lze chápat jako analogii k lidskému rozumu. Slouží k získávání a zpracování informací z vnějšího světa. Na jejich základě pak člověk projevuje svoje emoce, prožitky a city, aktivizuje a usměrňuje své chování, takže tyto procesy vedou ke vzniku obsahů myšlenek a jeho konkrétních projevů  vůči realitě.

Odchylky od běžné, obecně chápané psychiky hledá medicína, podporovaná příslušným vědeckým oborem, v mozku člověka. Za pomoci stále dokonalejších přístrojů se snaží domoci pochopení procesů tam probíhajících. Hmotným pozorováním dokáže popsat co která část  mozku ovládá a tomu, pochopitelně, odpovídá i léčebná terapie ať už invazivní nebo pomocí chemických preparátů. Odpovědět ale na to, co procesy v mozku spouští,  jak jsou ovládány a další procesní pohyb, osvětlit nedovede.  

   

Mozkové neurony

Lidský mozek

Co to tedy je ta  psychika a co je její podstatou?

V předcházejících částech jsme se již seznámili s fyzickým tělem jako „obalem“ pro Nehmotnou bytost – Tvořivého ducha, která jedině tak může pobývat a kreativně  projevovat svoji podstatu ve vztazích s vnějším okolím. Psychika je tedy způsob myšlení a jednání věčné Duchovní podstaty člověka, přesněji vyjádřeno Tvořivého Ducha, který je původcem veškerých  jeho vědomých projevů. V každém z mnoha životů ve hmotě, kterými člověk prochází, se v protikladech tohoto prostředí, při zapomnění všeho čeho již dosáhl na cestě k vlastnostem svého Stvořitele, učí rozhodovat mezi dobrem a zlem, mezi souladným a nesouladným se Systémem vloženým do Univerza. Správné rozhodování má však jednu základní podmínku, a tou je znalost co je v souladu   se Systémem a podporuje to naši pozitivní psychiku. Nesmíme to tedy zaměňovat na  optimistické pohlížení na realitu svého bytí, odsouvání řešení nepříjemných vztahů a skutečností, ale znalé posuzování našeho bytí podle obecně pojatého významu láska a dobro.  Není vůbec jednoduché se správně orientovat ve složitosti hmotných vztahů, jak se o tom přesvědčujeme v každodenní běžné praxi.  O nejběžnějších negativních jevech působící na psychiku člověka se zmíníme níže. Z toho bude patrné, že úvahy o tom, že  když budu pozitivně myslet tj. když budu nahlížet na svět svým subjektivním pohledem, že všechno je nádherné a budu se kochat myšlenkami o nezištné pomoci andělů, čekat, že panující planetární situace mi zvýší „vibrace“ a tak se napojím na lepší životní průběh souladný ze systémem a ve všech vztazích se budu rozhodovat z hlediska lásky a dobra je zcela zcestná. Právě z tohoto hlediska je nutné přijmout  a přemýšlet o informacích týkajících se tohoto problému, které získáváme zcela netradičním způsobem a snažíme se předávat všem, kdo o to projeví zájem. Ten, kdo zná a ví, nepotřebuje věřit. Nejtěžší ovšem je tyto znalosti aplikovat na své bytí. Změnit pohled na celý svůj život a vztahy. Vědění stojí nad vírou, pokud chci něco vědět, tak si musím opatřit co nejvíce informací o daném tématu a ty si pak musím porovnat a dojít k nějakému názoru z rozumu, ne ze srdce nebo emočně.

Objektivním kriteriem, co je pozitivní nebo negativní psychika, je míra jejího souladu či nesouladu s principy Systému vloženého do Universa, takže i do vlastností hmotného těla člověka, které je jeho cílenou součástí.  Mozek jako celek je tedy hmotné zařízení pro ukládání veškerých informací potřebných jednak pro funkce fyzického těla a jednak pro kreativitu TD a jeho orientaci ve hmotném prostředí.

Zopakujme si, že funkce těla a činnost TD souladné se Systémem Univerza jsou jako informace složeny ze silné, pronikavé, části paprsku vitální energie, tudíž k jejich otvírání v rámci polarity je zapotřebí k doplnění slabší část paprsku. A naopak, vše co je negativní a nesouladné se Systémem je tvořeno slabší, méně pronikavou částí paprsku. Z toho se odvíjí i potřeba vitální energie – čím je otvíraná informace v nesouladu se Systémem vloženým do Univerza, tím je zapotřebí větší příkon a spotřeba vitální energie, aby se informace v rámci polarity doplnila do svého celku. Tato se pak  nedostává pro jiné činnosti organizmu. Především to znamená oslabení imunity těla – a jsme u jádra možnosti vzniku zdravotního problému. Míra souladu/nesouladu je posuzována podle velikosti dominantního činitele ve vztahu. Tyto informace hmotou nedetekovatelné jsou uloženy ve hmotných obalech – mozkových neuronech. Přístup, ukládání a ovládání k v mozku uloženým informacím je výhradním právem Nehmotné bytosti. Existují ovšem v mozku uložené informace, ke kterým nemá TD přístup – jsou to především takové, které zajišťují životně důležitou činnost organizmu těla – jako je např. funkce srdce. Jsou i takové, do kterých může člověk vstupovat a po určitou dobu omezit činnost – např. zadržení dechu. Nutno ještě dodat, že všechny informace týkající se hmotné reality ve které Nehmotná bytost pobývá, mají stejný kód. Ať mluvíte jakoukoliv řečí, označuje to stejnou uloženou informaci. Je to jen zvukový projev přiřazený k uložené informaci, aby se člověk mohl ve hmotném prostředí dorozumívat.   Pro lepší pochopení si představte, že to v podstatě funguje jako počítač.  Pro každý pojem existuje soubor dílčích informací, který ve svém celku pak označuje a uchovává v neuronu tuto informaci. Je to něco podobného jako příčka žebříku DNA nebo RNA.

Tvorba informace

Na níže uvedeném obrázku je zpodobnění Svaté trojice – Otce, syna a ducha svatého. Otec – autor Univerza, nad tvořivá Síla či Bůh, je jedno jak ji nazveme, po jeho pravici syn – Stvořitel, první Tvořivý Duch na kterého byly přeneseny některé božské vlastnosti a schopnosti. Duch Svatý vznášející se jako bílá holubice prezentuje celou skupinu Tvořivých Duchů. Jak bylo také již uvedeno, planeta Země je třetí planetou života.  Pro každou planetu života byly Stvořitelem zformovány Nehmotné bytosti, takže v současnosti se na Zemi ve hmotě i na „Druhé straně“- Nehmotném prostředí  nacházejí bytosti na různém stupni svého vývoje k vlastnostem svého Stvořitele.  Z toho plyne, že  Tvořivý Duch při svém vývoji má v každé určité etapě i jiný postoj ke stejné informaci, příslušný právě ke stupni svého uvědomění. Pro názornost této dosti složité záležitosti uvádíme příklad.  Před skupinu TD – lidí položíme hroudu zlata.  Ti  na nižším stupni okamžitě začnou přemýšlet, jak se takového „bohatství“ legálně, ale třeba i nelegálně, ve svůj prospěch zmocnit.  Ti  na vyšším stupni si představují, jak takové bohatství by jim přineslo osobní zviditelnění a moc. Další vývojový stupeň již přináší úvahy o tom, jak případné vlastnictví by mohlo být využito pro bytí nejen vlastní, ale i druhých. Nejvyšší stupeň pohlíží na hroudu zlata jako na hmotu, kterou lze využít jako každou další ke zkvalitnění bytí všech.

Pozitivní a negativní psychika

V této souvislosti se dostáváme k otázce víry, náboženství a skutečného poznání podstaty Systému vloženého do Univerza. 

Kdo jsem jako člověk a kam směřuji, realita mého bytí ve hmotném prostředí a další skutečnosti se vytratily z vědomí současného člověka. Do jisté míry se o zapomnění  skutečné podstaty Univerza a jeho účelu postarali jednotlivci a skupiny mocných, aby si pokrouceným výkladem historie člověka na Zemi  udrželi poslušnost poddaných. Tuto úlohu postupně převzala církev jako nástroj mocných a ze skutečných znalostí o člověku a jeho světě zanechaných nám předešlou civilizací Atlantskou  vypustila vše, co bylo škodlivé pro panující poměry ve společnosti. Ze znalosti utvořila víru.  Není tajemstvím, že největší prohřešky proti Systému pocházejí z lůna jednotlivých církví. Jistě nemusíme  připomínat např. vraždění ve jménu Alláha. Nejmenší prohřešky na psychice člověka provádí církev poskytováním odpustků po zpovědi věřícího.  Hřešící věřící  po tomto aktu uklidní své vědomí a dále žije se svým sobectvím, závistí, touze po zisku majetku a dalších negací působících na jeho psychiku, aniž by si to uvědomoval.  Být věřící, modlit se, vzývat Boha jako nejvyšší autoritu, neznamená, že psychika je v souladu se Systémem vloženým do Univerza. Výše uvedený obrázek je svědectvím církví okleštěných skutečností o bytí a existenci člověka.

Co ovlivňuje psychiku současné společnosti?

Je to především materializmus, promítnutý do panujících ekonomických pravidel, vzdělávacího systému a všudypřítomného přetlaku informací, směrujících vývoj společnosti jako celku. To se návazně promítá do většiny mezilidských vztahů a takto formované psychiky, v níž se výrazně prosazují vlastnosti, typické pro egoizmus a sobeckost člověka. Denně se setkáváme a sdělovací prostředky nás horlivě informují o negativních projevech, pojmenovaných různými a stále opakovanými názvy. Pokusme se, nikoliv pouze o jejich konstatování, ale o vymezení příčinných souvislostí, proč se tak hromadně a v tolika formách projevují právě v současné společnosti.

Přetvářka a pokrytectví - podstatou je skrývaný skutečný vztah jedince k jeho okolí a jeho projev navenek tak, aby mu to přinášelo hmotné výhody. To je ovšem opakem jedné ze základních vlastností myšlení a jednání vyspělého Ducha, které se projevují v upřímnosti a čestnosti jednotlivce vůči druhým na společném principu vzájemného porozumění a pomoci.

Přetvářka a pokrytectví mají živnou půdu v základních vztazích ekonomické nebo mocenské závislosti jedněch na druhých při prosazování individuálních hmotných cílů. Rozsah těchto projevů začíná již přehnanou úslužností v pracovních či komerčních vztazích a končí někdy až skrytým poškozováním druhých pro vlastní prospěch. Často se lidé přetvařují jenom proto, aby na ně ostatní pohlíželi tak, jak to odpovídá předstírané panující morálce, v níž jeden se porovnává vůči druhému jen z ryze hmotných hledisek, někdy dokonce i v předstírané náboženské oddanosti.

Jiným příkladem je hromadění majetku nad vlastní potřeby. Je to typická negace v soudobé hmotně rozvinuté společnosti, zaměřené na konzumní způsob života. Vyznačuje se tak životní styl, který obvykle nezná hranici, neboť kdo má hodně, tak zpravidla usiluje mít ještě více. Také tato oblast projevu člověka je úzce propojena s mnoha dalšími, rovněž negativními, vlastnostmi a činnostmi směřujícími k jeho uspokojení, jako jsou krádeže, loupeže, korupce, podvody, lichva, vydírání a pod.. Lze si povšimnout, že jakékoliv nashromážděné bohatství kvalitu života nepřináší, spíše naopak. Takoví lidé trpí vlastně neustálým napětím a strachem, aby o své peníze, majetek či o obdiv ve společnosti nepřišli. Významně na ně působí také strach ze smrti, který se marně snaží přehlušovat. Přesto, že žijí v „luxusu“, jejich život zůstává nenaplněný a často i trýznivý. 

Ještě negativnějším projevem je obohacování se na úkor zdraví jiných lidí. Souvisí totiž nejen s hromaděním hmotného majetku a uspokojováním svého osobního blaha, ale dokonce s vědomým poškozováním zdraví druhých. Typickými příklady jsou prodej alkoholu, zejména jeho míchání se smrtelně jedovatým metanolem, rozšiřování drog, nabízení život ohrožujících atrakcí nebo nabídky rizikových léků jako „zázračných pilulek“ úředně neschválených chemických léčiv či jednostranně povzbuzujících preparátů.

Plošně se v současné společnosti projevuje klamání člověka v tržních zájmech. Člověk jako jedinec je směrován, aby se aktivně projevoval v tržně vymezovaném prostředí a přitom byl přesvědčen, že se jedná o jeho volbu, jeho zájmy, jeho svobodné rozhodnutí. Jen málokdo si dokáže v takto orientované společnosti uvědomovat, že je záměrně orientován ke hromadným vzorcům myšlení a jednání na úkor svého individuálního svobodného Ducha.

Velice rozšířenou formou negativně směrované psychiky je okrádání a podvádění. Vyskytuje se v různých formách ve všech mezilidských vztazích. Jde vlastně o doprovodný jev ke hmotným snahám mít více než ten druhý a být „nej“. Nelze se pak příliš divit, že méně duchovně vyspělí jedinci, ve stávajícím prostředí všudypřítomných reklam a nabídek, překročí meze regulovaných pravidel, tedy zákona. Společnost, která svým hmotným zaměřením mnohá taková jednání vlastně nepřímo iniciuje, je pak zaměstnávána a finančně vyčerpávána vymýšlením a realizací nejrůznějších represivních opatření. Kolotoč nesmyslného shonu, který člověku nemůže ze své podstaty prospívat a naopak jej poškozuje, se tak odvíjí v nic neřešící spirále, a to opět na úkor jedinců, kteří by rádi uplatnili právo a potřebu přirozeného způsobu bytí.

Typickými doprovodnými skutečnostmi negativní psychiky, které se jako odezva na tyto vztahy v zesílené formě vracejí a působí na úrovni jednotlivce, jsou zpravidla nespokojenost s vlastním životem, potíže v soukromém životě, ztráta pocitu radosti a lásky, stresové stavy z obavy před ztrátou vydobytých hmotných statků a postavením ve společnosti. Z těchto trvalých stresových stavů dříve či později se rozvine nějaká těžká zdravotní újma. Negativní vztahy za účelem získání moci ve společnosti jako celku vedou  k hromadným projevům nespokojenosti a násilí, v současnosti jsou zejména „podhoubím“ terorizmu a válečných konfliktů. Pohlédneme-li ale na tyto skutečnosti z hlediska vývoje Tvořivého Ducha, dojdeme k poznání, že k nim musí nutně docházet, protože jen tak je možné rozlišovat co je dobré a co zlé a při následném vstupu do hmoty se takových vztahů vyvarovat. Už v současném životě je nutné se snažit tyto negace nepodporovat a nevytvářet si tak vývojové resty, které budu muset řešit v následných hmotných životech a to tak dlouho, dokud se můj vztah k nim zásadně nezmění.

Zastavme se ještě u bezohlednosti a absence tolerance vůči druhým. Jsou to projevy otevřeného prosazování vlastního „já“ vůči ostatním. V takových případech je hrubě porušován princip, že „svoboda jednotlivce končí tam, kde začíná omezovat svobodu druhých“. Bezohlednost a egoistické jednání člověka se ještě silněji projevují ve vztazích ke všem živým tvorům. Praxe soudobé hmotně orientované společnosti, ovlivňovaná tržní ekonomikou, postavila vztahy vůči živým tvorům na roveň vztahů vůči neživým hmotným věcem sloužícím člověku k jeho bytí.

Několik vět také o projevu pozitivních vlivů. Dobro vyplývá z původu a poslání Duchovní podstaty člověka, nemůže se proto trvaleji vytratit ani z lidské společnosti. Svědčí o tom i v současnosti mnoho ušlechtilých projevů, a to nejen v přímých mezilidských vztazích. Jsou to zejména myšlení a vykonávání činností, které přinášejí ostatním potřebné znalosti pro vyšší kvalitu bytí, zbavenou bezduchého a bezvýchodného materializmu. Také zde je ovšem třeba rozeznávat v polaritě dobra a zla, do jaké míry jsou takové projevy vedeny ve prospěch většiny nebo jsou motivovány záměrem osobního zviditelňování s následnými jen individuálními hmotnými výdobytky. Tato pravidla jsou podstatou účelu našeho bytí, jsou provázána s fyzickým zdravím a naplněností hmotných životů, nelze je obcházet, nezvládnuté se k danému jednotlivci vrací různými formami ještě v zesílenějších účincích. Často namítanou nespravedlnost domnělého osudu nelze poměřovat pouze jedním životem, vše má určitý smysl a podstata naučit se dobru zůstává.

Poučme se názorně na jednotlivých zveřejňovaných případech nesobeckých projevů lásky jedněch vůči druhým neznámým lidem. Jsou to v současné společnosti výjimečná jednání a zaslouží si uznání.

U nemálo jedinců se teprve v určitých nestandardních situacích projeví porozumění pro druhé a pomohou člověku nebo i zvířeti v nouzi. Neznámí lidé dokážou tak pomáhat jiným neznámým lidem z nesnází ohrožující jejich bytí, byť jsou sami ohroženi. Dát přednost v jakémkoliv vztahu druhým před sebou samým je láska, opakem je sobectví. Pomoc v nouzi je darem od Boha, takže tuto vlastnost nelze v člověku zcela ani potlačit. Kdo je kdo se nejpřesvědčivěji ukazuje v projevech solidarity a pomoci při přírodních katastrofách, závažných onemocněních zejména dětí a při jiných kolizích bytí ohrožujících jak člověka, tak i bezbranných zvířecích tvorů. Jen pokročilý Tvořivý Duch v člověku dokáže překonat sobeckost a pomáhat v kritických situacích druhým, byť na vlastní úkor. Projeví tak porozumění a lásku k druhým v klimatu společnosti, která v člověku naopak ekonomicky i jinak evokuje hmotné tužby a v tomto smyslu sobeckost vůči ostatním.

 Člověk s pozitivní psychikou odmítá automaticky bezmyšlenkovitě přijímat projevy přicházející z vnějšího okolí. Dokáže rozpoznat a nepřipustí tendenční "vymývání mozku", řídí se nezávislými přístupy vlastního Tvořivého Ducha. Pozitivní myšlení a jednání člověka čerpá oživující volnou Energii z okolního prostředí v rozsahu a kvalitě, která neoslabuje biologické funkce těla, ale naopak prospívá jeho zdravotní rovnováze. V dokonalosti vše prostupujícího Systému je harmonizováno člověkem projevované dobro s podporou vitality těla, což ovšem při negativním myšlení a jednání se projevuje právě naopak.

 Ve třetím pilíři nesmí chybět zmínka o hygge Co je hygge? Hygge (hju:ge) je styl života, kdy se člověk cítí být šťastný a spokojený. Podstatou je vytvořit si útulné prostředí. Slovo hygge pochází z dánštiny a doslovný překlad znamená útulnost. Právě pro Dány je totiž typické zahrnovat se příjemnými věcmi, ve kterých se cítí dobře. Podstatné je udělat si chvilku pro sebe, obklopit se pěknými předměty a užívat si život a pocit štěstí. Každý člověk má o tom jiné představy, vyznává odlišné atributy pro pocit spokojenosti a štěstí, ale výsledek by měl být stejný – bez stresový stav.

Za čím vším hledat hygge?

- ten pocit, když si po dlouhém dni navlékneme hrubé teplé ponožky,
- ten pocit, když je neděle ráno a my ležíme rozespalí v posteli,
- ten pocit, když nás vesele přivítá náš domácí mazlíček,
- ten pocit, když si dáme horkou koupel,
- ten pocit, když si zapálíme vonnou svíčku,
- ten pocit po meditaci,
- ten pocit, když si dáme relaxační koupel,
- ten pocit, když se posadíme potom, co jsme celý den stáli na nohou,
- ten pocit, když upíjíme skleničku vína,
- ten pocit, když popíjíme teplý čaj,
- ten pocit, když sledujeme západ slunce,
- ten pocit, když na tváři ucítíme sluneční paprsky,
- ten pocit, když někoho obejmeme,
- ten pocit, když si užíváme večeři s nejbližšími,
- ten pocit, když přivoníme k oblíbeným květinám,
- ten pocit, kdy na nás začne padat první sníh.

Hygge ale neznamená pasivně čekat, až k nám konečně ta pohoda přijde, znamená to snažit se na tom aktivně pracovat. Skvělé na tom je, že skoro každá situace se dá v hygge proměnit. Na závěr …

Veškerá živá i neživá příroda, ba celý vesmír, jsou zformovány na stejném principu, který vyplývá ze Systému vloženého jeho Božím Tvůrcem do Universa. Vše potřebné pro bytí těla člověka je přítomno v okolní přírodě a je na nás lidech, zda a jak to dokážeme využít nebo neznale nechat nepovšimnuté či dokonce zneužít.

Systém Universa (vesmíru) je založen na polaritě, tj. na vztazích dvou nestejných činitelů. Znamená to, že nic není jen černé nebo jen bílé, v každém, byť negativním vztahu je zárodek toho dobrého. Snažme se proto v tom negativním hledat a posilovat to dobré. Chceme-li pomoci ozdravění vztahů ve společnosti, jejíž jsme součástí, začněme u sebe a zamysleme se nad kvalitou současného života. Hledejme dobro sami v sobě i u druhých a nalezneme východiska, jak můžeme pozitivně ovlivnit bytí vlastní i druhých. Dobrých příkladů je kolem nás dostatek a jsou přesvědčivým povzbuzením, že dobro ve společnosti a přirozená pozitivita člověka přetrvávají.

 

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení