2. Pilíř zdraví

II. Pilíř - Vlivy prostředí a používaných předmětů na zdraví člověka

Než se ponoříme do informací o prostředí a předmětech, které člověku neprospívají, ba někdy přímo nebezpečně škodí, je nutno se seznámit s hlavními vlastnostmi „fluida“ lidskými smysly nevnímatelného, něčeho, co je opakem ke hmotě – Nehmoty. Její existenci lze odvodit pouze z pozorování projevů hmoty, která je tímto nezjistitelným něčím formována a jsou jí udíleny hmotně definovatelné vlastnosti - čili fyzikální veličiny. Fyzikální veličina je pojem používaný pro kvantitativní a kvalitativní popis reality, tedy jevů, stavů a objektů. Berme tedy za skutečnost, že existence a vlastnosti tohoto fluida se promítají do vědomí člověka především jako barva (zrak), vůně (lépe řečeno čichové vjemy) a zvuky (sluch). Je to tedy část atributů ( podstatná vlastnost nějakého objektu) lidského fyzického těla, která slouží člověku nebo správně řečeno – Tvořivému duchu v něm ukrytém k orientaci ve hmotném prostředí při jeho bytí. Pro naše účely označujme nadále tuto „sílu“ jako Nehmotnou energii (NE).

To, co člověk vnímá jako barvu, je určitá délka elektromagnetického vlnění. Moderní materialistická věda se o podstatě elektromagnetického záření pouze teoreticky dohaduje. Je řazeno mezi fyzikální jevy, které lze pozorovat, měřit a vyhodnocovat. Ve skutečnosti je to ale proces, v němž mobilní paprsky Nehmotné Energie (výše jsme tyto paprsky označili jako “fluidum” lidskými smysly nevnímatelné) procházejí částicemi subatomární hmoty a průběžně tak předávají řídící Informace pro veškerou hmotu ve vesmíru.

Jak bylo již řečeno Nehmotná energie prochází formacemi hmoty uděluje jim vlastnosti, které vnímáme jako barvu, skupenství, tvar, apod.. Celý paprsek Nehmotné energie se skládá z bílého a černého spektra. Bílé spektrum je ta část paprsku, která se pojí se živou hmotou a vše, co je černé je s bytím člověka a veškeré živé hmoty nesouladné. Dalším, pro bytí člověka podstatné je, že Nehmotná energie neprochází člověkem zformovanou hmotou (umělá hmota), hromadí se na jejím povrchu a objekt obtéká. Hmotně tento jev označujeme jako elektřinu statickou. Další, neméně důležitou vlastností tohoto fluida je, že silná průrazná čelní část pomyslného paprsku vytlačuje jeho slabší koncový úsek ukrytý ve hmotné částici. Je to důležité pro formace atomární hmoty a také je to základ pro to, co označujeme jako vibraci hmoty. Znamená to, že pokud se někde z jakékoliv příčiny nakupí roztříštěné silné části Nehmotné energie, zamezí to přístup a pohyb slabších částí paprsků, které jsou důležité pro existenci živé hmoty.

Tato znalost je nutná pro pochopení podstaty určitých nám běžně známých jevů, o kterých nepřemýšlíme jak a proč se tak dějí. Pro účely tohoto textu postačí, když se seznámíme s vlastnostmi jednoho druhu Nehmoty, a to s Nehmotnou energií. Jak bylo již uvedeno, tento  druh je hlavním přenašečem informací pro formování hmoty. Hmotným prostorem se šíří v jakémsi koberci, který se skládá  z vedle sebe stojících a na sebe navazujících pomyslných paprsků - formací (kuželíků) a celé toto se stáčí v úhlu 60°. Při průchodu prostředím s atomární hmotou se paprsky tříští a jejich snahou je dostat se opět do původní formace.

Tato Nehmota, respektive vždy určitá část paprsku, tvoří „náboj“ všech částic hmoty přítomné v

Univerzu, tedy nejen částic atomární hmoty, které určují zahuštění hmoty. Zopakujeme, že zahuštění hmoty není její prostorové nakupení, ale určitá „síla“ (část) paprsku Nehmotné energie uzavřená ve hmotných částicích. Z tohoto pohledu pak člověk rozeznává skupenství hmoty – plynné, kapalné nebo pevné. Úseky paprsku energie, i když jsou uzavřené v částicích hmoty, neztrácejí snahu řadit se do původních celků. Tuto jejich vlastnost pak vnímáme jako řazení jednotlivých atomů do skupin – molekul. Z tohoto důvodu musí mít veškerá živá hmota obal z dalšího druhu Nehmoty, aby programově řízené impulzy Nehmotného druhového programu nebyly rušeny  obecným prouděním tohoto média a mohla se ze stejné neživé hmoty formovat hmota živá.

Naši předkové již v minulosti odpozorovali a obecně přijali jako nezpochybnitelnou skutečnost, že množství a kvalita nevnímatelné energie s její polaritou, vyjádřenou pozitivním Jang a negativním Jin (jak byla definována ve staré Číně), mají přímý vliv na naše zdraví a vitalitu těla. Co je polarita?  Polarita všeobecně je vzájemně se podmiňující protiklad, porovnávání dvou činitelů, dvě strany jedné věci nebo jevu. V našem případě je to právě snaha paprsků Nehmotné energie spojovat se do původního celku. Na obrázku monády Jang/Jin je graficky znázorněna základní vlastnost Systému Univerza – polarita. Polarita zajišťuje pohyb. Bez něho není možné formování hmoty a tedy i existence života.

Monáda Jang/Jin

K vysvětlení alespoň trochu historie. Feng-šuej což znamená česky "vítr a voda", je tradiční čínské učení o vztahu člověka a životního prostředí. Je to nauka o tom, jak nastolit harmonii v životním prostoru prostřednictvím barev, tvarů předmětů a jejich umístění, vhodných materiálů, ale i vůní a zvuků a tím umožnit nerušené plynutí toků energie "čchi".

Principy, ze kterých vychází učení  Feng-Šuej stále platí, i když životní prostředí současného člověka se diametrálně liší od podmínek tehdejšího bytí člověka. V současnosti, na základě sdělovaných poznatků, můžeme již tento rozdíl překlenout a aplikovat do změněné praxe hmotně rozvinuté společnosti. Cíl ale zůstává stejný - a to přizpůsobit hmotné vlivy životního prostředí a používaných předmětů přirozeným vlastnostem a funkcím těla.

Zobrazení proudění NE v uzavřeném prostoru. Jednotlivá pole jsou příznivá určitým druhům vztahů a podporují jejich vývoj, jak jsou označeny níže na grafickém znázornění.

Co to znamená? Při uspořádání okolního prostředí, zejména budov a jejich interiérů, je nutno vycházet z přirozeného proudění ucelených paprsků nehmotné energie ve spirálách. Jinak vyjádřeno, budovy a jejich bezprostřední okolí by měly být uspořádány tak, aby co možná tento přirozený režim nenarušovaly. Totéž platí o zařízení interiérů. Důležitou pomůckou pro Feng shui je systém zvaný Pakua. Jde v podstatě o mapku, plánek základního rozložení energií v prostoru.

          

Centrum je vyhrazené místo středu, v němž se sbíhají všechny energie a díky tomu dochází k rovnováze. Centrum je proto považováno za místo harmonie, rovnováhy

 

Při nevhodném rozestavení nábytku a nakupení různých předmětů v místnosti je totiž toto plynulé proudění energie omezeno. Zejména na ostrých hranách dochází ke střetu toku paprsků a následně k soustředěnému „vystřelování“ do prostoru. Přirozené proudění  Energie ovšem úměrně narušují také elektrické spotřebiče a elektronika jako zdroje hromadění silných částí paprsků Nehmotné energie. Podrobnější vysvětlení uvedeme níže.  Nachází-li se delší dobu a opakovaně lidské tělo v takovém nepřirozeném prostředí, dochází ke zdravotní nerovnováze. Pro medicínu jsou to zdravotní problémy z nejasných příčin.

Pro současnou praxi je důležité vědět, že některé druhy zformované hmoty neživé přírody (nikoliv ovšem chemicky či jinak nepřirozeně zformovaná hmota) na vlastnosti lidského těla harmonicky navazují. Typické je to např. v propojení života s vodou, která je součástí oběhových systémů těla (krevního a lymfatického)  nebo se skladbou dýchaného vzduchu. Těmto přirozeným vztahům odpovídá také silové rozpětí a intenzita paprsků nehmotné energie skryté v částicích, které takovou přírodní hmotu tvoří. Naprosto jiná ovšem nastává situace, pokud voda, vzduch či běžně používané přípravky a předměty obsahují nepřirozeně zformovanou hmotu. Škodlivá pro tělo je tedy taková hmota, která prošla chemickou technologickou úpravou a člověk ji jako přípravek používá při svém bytí nebo dýchá její zplodiny v ovzduší. Zatím co příjem potravy a nápojů můžeme svým výběrem a přípravou plně ovlivnit, vybrat si prostředí našeho bytí může jen málokdo. Níže se budeme tedy snažit komentovat vlastnosti jednotlivých skupin předmětů, kterými se člověk obklopuje a přípravků, které běžně ve svém každodenním bytí používá, aby dle svého uvážení mohl eliminovat škodlivé vlivy na jeho zdraví. Všechny tyto informace, získané netradičním způsobem ze zdroje běžnému člověku nedostupnému, komentují danou realitu prostředí bytí člověka. Hmotně tyto informace lze ověřit pouze pozorováním skutečností, které se v našem bytí dějí.

Na závěr tohoto úvodu k II. Pilíři dovolte malé odbočení. Všichni jistě dobře známe charakteristickou architekturu Staré Číny a Japonska – střešní konstrukce zakončené ohnutím vzhůru. Není to jen okrasný prvek, ale znalost, jak soustředěný intenzívní tok NE dopadající na střechu vrátit do prostoru a nenechat jej „sjíždět“ k zemi.  Prostor na zemi, kam dopadá proud roztříštěných paprsků NE ze střechy má negativní vliv na zdravotní rovnováhu člověka, pohybuje-li se tam dlouhodobě. Navíc ovlivňuje vstup a normální proudění NE v  prostorách budovy. Viz obrázek domku se sedlovou střechou, typický pro středoevropskou architekturu. Podobný význam má i architektura Středomoří se svými kruhovými objekty a kupolovitými střechami. I v tomto případě, v souladu se spirálovitým šířením útvarů NE, formace NE zůstávají v prostoru a nesjíždějí k zemi.  Dávnověcí stavitelé měli znalosti o tomto jevu, stejně jako středověcí stavitelé chrámů v Evropě.

     

Vraťme se ale k našemu tématu. Výše jsme se snažili přiblížit vlastnosti fluida lidskými smysly nevnímatelného, abychom snáze vysvětlili negativní vlivy na zdravotní rovnováhu člověka vycházející z prostředí jeho bytí.

Nadále si musíme uvědomit, že moderní člověk se také stále více a trvale obklopuje technikou a hromadně zejména elektronikou, používá uměle zformovanou hmotu na předměty nejrůznějšího použití , pro udržování osobní hygieny a bezprostředního životního prostoru.

Jak bylo již shora řečeno, II. Pilíř pojednává o vlivu prostředí, předmětů a prostředků, které člověk užívá na jeho zdravotní rovnováhu. Níže poukážeme na jednotlivé nejvíce v lidském bytí frekventované položky mající negativní vliv na lidské zdraví. V úvodu je nutno poznamenat, že jsou to zejména všechna uskupení hmoty obsahující deriváty z ropy a uhlí a veškeré produkty obsahující tuto hmotu, včetně exhalací i zbytkových kapalných a pevných zplodin tohoto původu.

Exteriéry

Současná architektura ani v nejmenším neodpovídá požadavkům na vhodnost pro lidské zdraví. Výběr místa výstavby, rozvržení umístění jednotlivých objektů, další s tím spojená zařízení, používané materiály vytvářejí prostředí s chaosem proudění Nehmotné energie. Železobetonové skelety,  zejména panelových domů, vytvářejí  jakousi klec zamezující přístup vitálnímu rozmezí Nehmotné energie, takže do objektu  tato vniká pouze zasklenými otvory – okny. Uvnitř objektů jsou zpravidla rozvody tepla z materiálu, který je pro bytí člověka nepříznivý, rovněž tak vedení elektrického proudu, případně plynové potrubí, anténní přípojky pro TV a pod.. Izolace těchto rozvodů je zpravidla z umělé hmoty, takže příslušný rozsah paprsků Nehmotné energie se hromadí vně rozvodů a působí nepříznivě na bytí člověka. Nesmíme zapomenout  na rozvody vody. Starý způsob přívodu a odpadu vody kovovými trubkami téměř vymizel a nahradil jej plně „plast“. Má to jedinou výhodu, že na plastovém povrchu hromadící se Nehmotná energie je při každém používání zařízení strhávána a odpadem odchází do země. Největším problémem pro životní prostředí je ale vzduchotechnika. Tento systém nahrazuje přirozené větrání a klasické vytápění objektů. Nepřirozené proudění vzduchu narušuje a omezuje příjem vitální energie pro fyzické tělo. Dlouhodobý pobyt v takovém prostředí silně působí na imunitní reakce těla, takže není divu, že člověk začne trpět bronchiálními potížemi, různými alergiemi a pod.. To je jen v krátkosti výčet negací způsobujících člověku zdravotní potíže.  Po jistých odborných úpravách se ale nechá i v tomto neladu vytvořit přijatelné prostředí pro bytí. Další podrobnější rozbor se vymyká předmětu tohoto pojednání a přenecháme  výklad odborníkům na feng-šuej.  V tomto odstavci by se dále měla objevit zmínka o prostředí ve městě s hromadnou dopravou, příp. Metrem,  o tvořících se kolonách osobních automobilů a dalších negativních projevech tohoto  současného aglomeračního celku. Výčtem a  popisem jednotlivých negativních skutečností bychom se hluboce  odklonili od tématu této přednášky. Navíc jsou to všechno záležitosti, které člověk pobývající v takovém prostředí může sotva ovlivnit. Věnujme se tedy podrobněji problému interiéru, který lze se znalostí vylepšit.

Interiéry

S interiéry je situace poněkud lepší, protože je plně v naší moci, jakými předměty se obklopíme a co všechno používáme při našem bytí. To se budeme snažit alespoň „v kostce“ v následujícím přiblížit.

Nábytek a ostatní drobné předměty s tím související:

  • jen z přírodních materiálů (dřevo, ratan, bambus, kamenina apod.) s povrchovou úpravou přírodními vosky nebo jiným přírodním materiálem,
  • pokud možno všechny hrany zaoblené, rohy zakulacené,
  • rozměry objektů alespoň přibližně ve zlatém poměru,
  • čalouněný nábytek a matrace bez kovových výztuží a pérování, potahové látky z přírodních materiálů (bavlna, len, vlna a dal.)
  • záclony a závěsy na oknech jsou v podstatě z hlediska proudění NE nežádoucí. Pokud už si neumíme interiér představit bez nich, pak je nutné volit tento textil z přírodních vláken a jednobarevný. Barvu je nutné pečlivě vybírat v závislosti na účelu používání místnosti. Červené závěsy určitě nevolíme do ložnice, protože červená barva je barvou podporující činnost a vitalitu, takže bychom se mohli dočkat nevysvětlitelné nespavosti nebo pocitu ranní únavy. Rovněž tak rolety je nutné pečlivě vybírat a volit jen přírodní materiály.
  • Rovněž tak podlahy a podlahové krytiny by měly být z přírodních materiálů, jako je dřevo, bambus, dlažba, kokosové vlákno, bavlna, vlna, sisal, a pod..

Ucelené informace o tomto problému naleznete opět v učení Feng-šuej.

  • Přemíra různých drobných předmětů v místnosti kde pobýváme většinu času, různé již nepotřebné tiskoviny apod. rovněž neblaze působí na naše fyzické tělo. Všechno to, co přímo neslouží k našemu bytí je zapotřebí „uklidit“ do zásuvek nebo podobných prostor. Nejen předmět, ale i prach, který se na povrchu usazuje je pro naše zdraví škodlivý. Toto vše je hmota, která narušuje proudění NE. Navíc je-li materiál těchto předmětů z neživé hmoty, přitahuje a hromadí okolo sebe NE nesouladné s živou hmotou.
  • Výzdoba stěn – obrazy, různé plastiky, plakáty apod. jsou uklidňující pro naši psychiku, ale musí být citlivě vybrány a umístěny do správného sektoru (viz proudění NE v prostoru uváděného výše). Není to tedy módní záležitost, ale doplněk pro naši domácí relaxaci. Pokud zjistíme byť sebemenší nechuť při pohledu na tato díla, je nutné je odstranit.
  • Důležitou úlohu hraje i osvětlení prostoru. Rozptýlené, nevtíravé a napodobující přirozené  denní světlo je vhodné pro všechny obývané prostory. Pokud potřebujeme pro naši činnost silnější osvětlení, volíme lokální zdroj (stolní lampy apod.).
  • Televize, různá elektronika (přehrávače apod.) by měly být umístěny tak, aby v okruhu minimálně 2 m nebylo místo pro trvalejší pobývání v místnosti. Totéž platí i o počítačích a mobilních telefonech, pokud s nimi  právě nepracujeme. Tyto přístroje, resp. hmota ze které jsou sestrojeny, i když nejsou v provozu mají okolo sebe roztříštěné paprsky NE nesouladné pro živou hmotu, jak bylo již výše uvedeno.
  • Ložní prádlo a přikrývky je nutné volit opět z přírodních materiálů. Výplně pokrývek – peří. Pokud existuje alergie na peří, pak je dostatečný výběr přírodních rostlinných vláken (bavlna např.). Módní výrobky ze syntetických vláken jsou překážkou pro normální proudění NE, která neprochází jejich hmotou, ale hromadí se na povrchu.
  • V dnešní době již nepostradatelné pomocníky v domácnosti můžeme zhruba rozdělit do třech skupin: 

1) pračky, myčky a sušičky – jejich výkonné zabudované elektromotory  a pohyb náplně způsobují v jejich okolí silné proudění a tříštění  paprsků NE. Ovšem připojení na proudící vodu a odpad (s výjimkou kondenzačních sušiček) se tento chaos průběžně likviduje, takže negativní dopad na tělo člověka a prostředí je minimální.

2) Lednice a mrazáky  svým pohonným zařízením k sobě stahují a okolo sebe  hromadí úseky paprsků NE, které jsou nesouladné s živou hmotou. Tento „obal“ způsobuje, že obecně proudící paprsky  NE se sice tříští a zanechávají svoji silnou průraznou část v blízkosti spotřebiče, ale pro člověka prospěšná část paprsků celý tento „obal“ obtéká. Prodlévá-li člověk uvnitř tohoto oblaku delší dobu, má to nepochybně vliv na příjem pro něho potřebných úseků vitální energie.

3) Elektrické sporáky,  desky a vařiče s indukčním ohřevem a mikrovlnné trouby z této skupiny lze tolerovat pouze  plně elektrický sporák. Na rozdíl od lednic a mrazáků se „oblak“ silných úseků NE hromadí pouze při jeho činnosti a to ještě odvisle od rozsahu právě používaných částí.  Zcela nevhodné pro člověka je používání indukčních zařízení. Při jejich činnosti vzniká v jejich blízkosti silné elektromagnetické pole, které ovlivňuje celistvost nehmotného energetického těla člověka.  V každém případě je při používání indukčních varných systémů oblékat ochranný oděv.

Mikrovlnné trouby, svého času hit v kulinářství, jsou z hlediska nebezpečí vznikajícího elektromagnetického pole méně nebezpečné než indukce, protože jsou opatřeny  odstíněním. Tepelná úprava pokrmu je v mikrovlnné troubě prováděna za pomoci elektromagnetického záření, které v pokrmu rozkmitá částice jeho hmoty,  zejména molekuly vody. Mikrovlny pronikají dovnitř pokrmu, a tím dochází k relativně velmi rychlému zahřátí celku. Výsledkem takto upravovaných potravin ale je, že jejich hmota průchodem elektromagnetického vlnění se stane zcela „mrtvou“. Sice poživatelnou, ale v organizmu využitelnou jen zčásti a za zvýšené spotřeby vitální energie. Tento oddíl by nebyl ucelený, kdyby v něm nebyla zmínka o používání otevřeného plamene. Kuchyňské plynové sporáky, vařiče a trouby, karmy na ohřev teplé vody, módní záležitost otevřené krby, ale i takové maličkosti jako jsou různé vonné svíčky, aroma lampy a  pod, jsou v podstatě pro zdravé bytí škodlivé. Proč? Jak možná si ještě ze školních let pamatujete hoření je redoxní exotermní reakce, která probíhá za určitých podmínek. Pro jeho průběh je zapotřebí zejména přítomnost  hořlaviny a oxidačního prostředku, kterým je atomární kyslík obsažený ve vzduchu. Při hoření váže kyslík vznikající volný uhlík a tvoří pevnou molekulu. V tom je právě skryté nebezpečí, protože právě člověkem vydechovaný uhlík vázaný volně na atmosférický kyslík nemá možnost předat tento uhlík atomárnímu kyslíku, aby byla vytvořena molekula s pevnou vazbou a byl tak uvolněn pro další transport nepotřebného alfa uhlíku z organizmu.

Kosmetika a prostředky osobní hygieny  - zubní pasty a ústní vody, kosmetické přípravky, různé deodoranty, osvěžovače vzduchu, parfémy, mýdla  a  pod.,

čistící a prací prostředky -  dezinfekční prostředky, prací prášky, aviváže, prostředky na mytí nádobí, osvěžovače a čistidla na WC a dal.

Úvodem je nutno připomenout, že všechny přípravky, které člověk aplikuje na svou pokožku nebo používá k ústní hygieně, by měly být prosty jakýchkoli  chemických složek a derivátů z ropy nebo uhlí. Je nutné si uvědomit, výrobcům nejde o o zdraví člověka, ale o jejich zisk. Zdravotní důsledky při trvalém používání jsou překryty reklamou tržního hospodářství  a  zdravotní rizikovost se nedostane do vědomí  veřejnosti.  Z toho vyplývá, že pokud chceme svému fyzickému tělu prospět, používáme  nejen k osobní hygieně přípravky čistě přírodního původu, které neobsahují žádné ropné deriváty, chemickou nepřirozeně zformovanou hmotu a nejsou testovány na zvířatech. Jsou to zejména mýdlo, ocet, soda a další ingredience ryze přírodního původu.

To samé platí o prostředcích, které se používají při praní prádla, mytí nádobí a dalších potřeb při udržování čisté domácnosti. Je v tom ovšem jeden velký rozdíl.  Při používání chemie neškodíme jen sobě, ale i druhým a veškeré přírodě, kam se odpad z těchto prostředků dostane. Zatímco prostředky na bázi přírodní hmoty se po použití snadno rozkládají a začleňují zpět do přirozeného koloběhu hmoty, nepřirozeně zformovaná hmota přípravků  obsahujících ropné deriváty a chemii jako je např. chlor, se už tak snadno nerozkládají a zamořují nejen vodu.

Trochu historie:   mýdlo má starší původ, než se dosud podařilo archeologům prokázat. Kdyby  se nespekulovalo o existenci civilizací předcházejících té naší současné, bylo by jasné z předaných informací z prostředí lidskými smysly nevnímatelného, že mýdlo jako  takové  kopíruje existenci člověka na Zemi. Staří Sumerové, kteří dobře ovládali základy chemie, znali také přípravu mýdla působením alkalických žíravin na tuky. To je ale vlastně již novověk v užívání mýdla. Nejstarším důkazem o používání mýdla může být archeologický nález babylonských keramických nádob, obsahujících látku podobnou mýdlu, a datovaný do doby kolem roku 2800 př. n. l. Z doby o 600 let mladší, kolem roku 2200 př. n. l., pochází z téže oblasti hliněná tabulka s návodem pro přípravu mýdla z vody, louhu a kassiového oleje. Z Mezopotámie se znalost mýdla dostala do Egypta. Eberův papyrus zabývající se lékařstvím, pocházející z doby kolem roku 1550 př.  n.  l., naznačuje, že se v té době Egypťané pravidelně koupali a používali směsi živočišných nebo rostlinných olejů se zásaditými solemi na vytvoření látky podobné mýdlu. Jiné starověké egyptské dokumenty se také zmiňují o tom, že látka podobná mýdlu se používala při úpravě vlny před jejím spřádáním. K podobným účelům jej používali také Féničané kolem roku 600 př. n. l. Z Egypta se to, co dnes nazýváme mýdlo, rozšířilo na evropský kontinent. Mydlárna se zbytky kusového mýdla byla nalezena také v ruinách Pompejí, zničených sopečnou erupcí Vesuvu v roce 79 n.l.. Nejstarší zmínka o mýdle, nazývaném v latině „sapo“, se objevuje ve spise Historia Naturalis římského historika Plinia staršího, kde se zmiňuje o jeho používání barbarskými kmeny Galů a Germánů. Teprve když ve 2. stol. n. l. slavný římský lékař Galenos upozornil na očistné vlastnosti mýdla, začalo se mýdlo používat i k osobní hygieně a mydlářství se stalo řemeslem. Arabové, připravovali mýdlo zejména z olivového oleje, ale také z aromatických olejů jako např. thymiánového. Poprvé k jeho výrobě použili jimi objevený a dodnes k tomu účelu používaný hydroxid sodný. Od počátku 7. stol. mýdlo barvili a parfemovali, používali kromě kusového mýdla i mýdlo tekuté. Výroba mýdla z olivového oleje se dostala do Francie již v 16. stol. a střediskem produkce byla v té době Marseille. Název „marseilleské mýdlo“ se pro bělené a parfemované tekuté i kusové prvotřídní mýdlo používá dodnes.

Mýdlo

 je směs organických látek v pevné nebo kapalné formě, působící jako  tenzid, tedy látka snižující povrchové napětí rozpouštědel, např. vody. Je používáno  jako prostředek osobní hygieny, pro čištění povrchů, zejména odmašťování a k praní prádla. Jeho podstatou jsou hydratované - ve vodě rozpustné sodné nebo draselné soli organických kyselin, které obsahují nerozvětvený řetězec 10 až 22 atomů uhlíku, takže v důsledku toho mohou tvořit „propojovací můstek“ mezi částečkami  látek ve vodě nerozpustných, např. tuků a olejů a vodou. Vytvářejí tak stabilní emulze nebo nepravé roztoky těchto látek ve vodě. To je základním mechanismem čisticího účinku mýdel. Jen mýdlo ze 100% rostlinných olejů bez barviv a rozpouštědel, je biologicky odbouratelné, chrání životní prostředí.

Co je tenzid?  Surfaktant, saponát  je povrchově aktivní látka, která snižuje povrchové či mezifázové napětí. Označení surfaktanty je převzaté z angličtiny,  zatímco tenzidy do češtiny proniklo z němčiny. Synteticky připravené tenzidy z ropných derivátů se nazývají saponáty. Jelikož tenzidy snižují povrchové napětí rozpouštědel, usnadňují tak odlučování a odstraňování nečistot. Proto se často používají v čistících a pracích prostředcích. Známým příkladem tenzidu je mýdlo.

Proces mytí a praní,  neboli převedení nečistot z povrchu materiálu do prací lázně spočívá v tom, že nepolární (hydrofobní) nečistoty na povrchu znečištěné látky se převádějí do média (vody) za pomoci (zprostředkování) tenzidu. Tenzid se jedním koncem naváže na nepolární špínu a druhým koncem na molekulu vody. V důsledku jsou tedy částice nečistot molekulami tenzidu obklopeny a vtaženy mezi molekuly vody se kterou jsou odplavovány. Názorně nám proces mytí a praní znázorňuje následující obrázek:

Uhličitan sodný (Na2CO3), též soda,  soda na praní kalcinovaná soda je anorganická sloučenina – sodná sůl kyseliny uhličité. V bezvodém stavu je to bílý prášek,  a ve vodě se snadno rozpouští za uvolnění hydratačního tepla. Soda se používá jako změkčovadlo vody, váže ionty hořčíku a vápníku za vzniku patřičných nerozpustných uhličitanů. Bez jejího použití by bylo nutné použít nadbytečné množství pracího prostředku. Zvyšuje účinnost pracích prostředků tím, že navazuje hmotné částice vázané mezi molekulami vody (tvrdá voda) a uvolňuje tak prostor pro ukrytí a odplavení uvolněných nečistot.

Soda patří k nejdůležitějším produktům chemického průmyslu. Nachází využití v rozmanitých výrobách, jako např. v keramice, textilním průmyslu (barvení a zpracování bavlny), při výrobě mýdel, ve sklářství, při výrobě buničiny, v pracích a odmašťovacích prostředcích. Soda je známa od nepaměti. Již ve starém Egyptě byla k dispozici v přírodních usazeninách a používala se např. při mumifikaci.  Do 18. století byla soda vyráběna spalováním rostlin rostoucích na mokrých a slaných půdách. Popel byl poté kalcinován a vyluhován.

Ocet,kyselina octová se vyrábí oxidací tekutin obsahujících ethanol (etylalkohol, obecně alkohol). Během oxidace bakterie rodu Acetobacter oxidují za přítomnosti kyslíku ethanol na kyselinu octovou. Ocet se v potravinářství užívá jednak ke konzervaci zeleniny, a jako okyselující součást pokrmů v řadě kuchyní světa. Byl takto používán již od nepaměti.  Pro své chuťové, konzervační, deodorační a čisticí vlastnosti je často nazýván pokladem domácnosti.

Ve vodném roztoku je ocet při velmi nízkých koncentracích vůní i chutí velmi podobný roztoku kyseliny citronové, díky čemu jej lze s úspěchem použít v kuchyni. Neředěný, nebo jako součást čistících prostředků se používá v domácnosti proti zápachům, zatuchlině a plísním (kanalizace, automatické pračky apod.). Díky schopnosti rozpouštět uhličitany se používá také jako součást čisticích přípravků, zejména pro odstraňování vodního kamene. Ocet nalezl uplatnění také jako lék proti plísňovým onemocněním nohou (tzv. bazénová nemoc).

To je stručné seznámení se základními ingrediencemi používanými při výrobě mýdla a čistících prostředků. V zásadě jsou to zcela bezpečné prostředky pro udržování čistého prostředí. Po použití se tato zformovaná hmota do mýdla a čistících prostředků rozpadá a zařazuje zpět do přirozeného koloběhu v přírodě.

Jedna z používaných ingrediencí, která  se vyskytuje i v jinak čistě přírodním výrobku:

 Je Sodium lauryl sulfate (SLS) je to aniontová, denaturační, povrchově aktivní látka. V kosmetice se používá jako tenzid - rozpouští a odstraňuje nečistoty, emulgátor - umožňuje smíchání dvou jinak nemísitelných látek např. vody s olejem a přísada, která umožňuje tvorbu pěny.  Je obsažena téměř ve všech   šamponech, kondicionérech, zubních pastách, mýdlech, barvách na vlasy, čisticích kosmetických přípravcích a spoustě dalších výrobků, které se používají v současnosti k očištění prostředí bytí člověka. Je to ale tenzid s dráždivými účinky na kůži, oči i plíce. Je komedogenní - ucpává póry a zabraňuje kožnímu mazu pronikat na povrch, takže opticky vysušuje pokožku a vlasy a zabraňuje pocení. Prostupuje kůží a může se ukládat v těle, v mozku, plících a v játrech. Pokud se tato látka nachází v něčem, co  slouží jako prostředek k čištění a nepřichází přímo do styku s pokožkou těla nebo není inhalována, není důvodu mít obavy z přímé škodlivosti. Po použití  a ve spojitosti s vodou se rozkládá. Z tohoto důvodu je méně škodlivá v šampónech, toaletním mýdle a sprchových gelech a další kosmetice kde účinkuje také voda, než v přípravcích ulpívajících na pokožce a vlasech - kondicionéry, deodoranty, antiperspiranty a pod.. Neznečišťuje životní prostředí. V této souvislosti se musíme zmínit  o nebezpečí pro porušení zdraví používáním zejména přípravků zabraňujícím pocení, zubních past s obsahem fluóru a další chemie, ústních vod a některé kosmetiky. Jsou to látky, které přispívají ke vzniku takových onemocnění jako je Alzheimerova nemoc, rakovina kůže, mízních uzlin, prsu a pod.. Navíc, ústní vody jsou ničiteli nejen „chorobných bakterií“, ale i těch potřebných, které primárně pomáhají imunitě organizmu.

Současná společnost zatím systematicky a s potřebnými znalostmi neřeší příčiny zdravotních důsledků hromadného používání chemických prostředků, a to jak v potravinách tak rovněž v životním prostředí. Různé alergie, dermatózy tj. onemocnění kůže vč. zhoubných melanomů, respirační onemocnění, rakovina plic, snížená imunita těla, to je jen částečný výčet zdravotních komplikací, jejichž vznik můžeme hledat v našem chemií zamořeném prostředí. V současnosti tolik diskutované kouření je proti tomu relativně zanedbatelný problém.

Do prostředí, ve kterém žijeme a předmětů, které používáme, patří bezesporu také dopravní prostředky, které se staly běžným průvodcem člověka. Málokdo si uvědomuje, že na energetickou rovnováhu člověka působí nejen zplodiny, ale i tok paprsků silných energií vznikající při činnosti spalovacích motorů. Navíc od přirozeného vnějšího prostředí izoluje člověka karoserie a čalounění z plastů uvnitř kabiny a v neposlední řadě klimatizace. V ní se koncentrují také přijaté nepřirozené látky z ovzduší, třeba i mikroorganizmy. O kvalitě vnitřního prostředí dopravních prostředků dostatečně vypovídá únava člověka po několika hodinové jízdě i pouze jako pasažéra. Také dopravní prostředky by měl proto člověk v zájmu zdraví používat pouze v nezbytném rozsahu, nikoli ze zbytných hmotných cílů.

Na závěr se alespoň velmi okrajově zmíníme o módní černé barvě oděvů. Jak je známo, spektrum bílého viditelného světla je tvořeno barevnými odstíny. Vyjadřuje úsek paprsku nehmotné energie používaný živou hmotou. Člověkem vnímaná černá barva signalizuje, že se jedná o hmotu, která nepropouští úseky paprsků vitální energie. Ty proto nemohou procházet ani oděvy černé barvy, tělo se v nich „energeticky“ dusí. Lze si opět uvědomit hloubku neznalosti, když řada fyzicky namáhavých povolání, ale i sportů, upřednostňuje oděvy černé barvy. Toto se ale týká také všeobecně používání černé barvy ve všech souvislostech s živou hmotou.

Dále bychom mohli pokračovat ve výčtu dalších oblastí kde chemikálie narušují přirozenou rovnováhu prostředí.

Chemikálie v zemědělství a v lesním hospodářství jako ochrana proti škůdcům nebo k potlačení plísní, obojí narušuje také polaritní rovnováhu toku živé přírody. Tato cizí hmota se dostává do potravin a typicky se spolu s dešťovou vodou vsakuje do spodních vod a tak se dostává do vodotečí, v potravinářském průmyslu, zejména jako barviva, aromata, emulgátory, konzervační prostředky a další přípravky, které jsou pro organizmus člověka cizí hmotou, ve farmaceutickém průmyslu vychází naprostá většina syntetických léků téměř výlučně z ropy, což platí také pro léčiva k vnějšímu použití, ropné produkty jako cizí hmota ve mnoha dalších průmyslových odvětvích.

Jak se můžete přesvědčit, oblast vlivů na zdraví člověka popsaných ve II. pilíři je velice rozsáhlá. Se znalostí problémů však můžete prostředí svého bytí pozitivně ovlivňovat.

V dalším pokračování  se budeme zabývat III. Pilířem zdravého bytí, a to jak naše psychika se odráží ve zdravotním stavu.

----------- Konec 3. části

 

Nastavení cookies

Používáme cookies, abychom Vám umožnili pohodlné prohlížení webu a díky analýze provozu webu neustále zlepšovali jeho funkce, výkon a použitelnost

Nezbytné (vždy aktivní nelze vypnout)
Tyto cookies jsou potřeba, aby web fungoval správně
Analytické
Pomáhají nám pochopit, jak web používáte. S jejich pomocí ho můžeme zlepšovat
Profilující (marketingové)
Díky těmto cookies vám můžeme zobrazovat relevantní obsah a reklamy, které pro vás mohou být zajímavé a užitečné